Jedná se o jednu z posledních fází tvorby architektonické 3D vizualizace. Architektonické 3d renderování z výsledné scény či modelu vypočítává finální obrázek / animaci, která je vhodná pro následné prezentační účely. Technicky se jedná o matematický algoritmus, který při svých výpočtech bere v úvahu tvarové charakteristiky dané scény spolu s materiály, které jsou v ní použité. U objektů se ve výpočtu zohledňuje normálová orientace jejich povrchů ovlivňující viditelnosti jednotlivých částí a dále pak odrazy samotného světla. Použité materiály pak objektům přidávají barevnosti, reliéfní struktury či jiné speciální vlastnosti simulující reálné povrchy, jako například odrazivost, průhlednost, refrakce atd.
Moderní renderovací algoritmy také umí simulovat a přidávat dodatečné efekty od hloubky ostrosti počínaje až po speciální efekty simulující kaustické efekty konče.
V zásadě se dá architektonické 3D renderování rozlišit do 2 kategorií, přičemž každá z nich má svá úskalí a specifika.
